Lagotto romagnolo z Růženčina dolu

Chovatelskou stanici jsem založila již v roce 1998, kdy jsem chovala první fenu labradorského retrievra Áju (Albi z Příkosic). Po mnoha letech krásného společného života s labradorkou (13,5 let) mi do cesty vstoupili stejně úžasní útulkoví pejsci Max a Kellinka. Po odchodu Maxíka jsem hledala a při pobytu v Itálii se zamilovala do původem italského plemene lagotto romagnolo.

Pejsci tohoto plemene mají vše, co jsem hledala: chytrou a bystrou povahu, jsou učenliví a společenští, věrní a mazliví, ale zároveň někdy tvrdohlavé osobnosti. Rádi se učí čemukoliv a naučené kousky provádí s nadšením, když se chtějí sami pobavit – občas nikoliv, když to zrovna požadujete vy. Milují vodu, běh, různé triky, hledají cokoliv, nejen lanýže. Učí se opravdu rychle, ale zároveň vyžadují trpělivost, důslednost a hlavně laskavost. Tvrdou ruku určitě ne – musíte se s nimi umět domluvit po dobrém.

Výhodou je jejich kudrnatá srst, která opravdu nelíná. Srst se musí pravidelně stříhat, ale není to těžké – zvládnu to i já, nepříliš zručný kadeřník. Lagotky milují lidi a rozhodně patří do bytu, ne na zahradu. Tam se velmi rádi proběhnou, ale potom rychle do bytu na pelíšek. Určitě nepřehlédnete jejich nádherné lidské oči. Lagotky jsou poměrně zdravé plemeno, uvádí se délka života 14–17 let. Uchovnění lagotek je velmi přísné – do chovu se dostanou jen jedinci, kteří projdou přísnými genetickými, exteriérovými a povahovými testy.